Literatury: Výkon cizích soudních rozhodnutí v záležitostech týkajících se Úmluvy CMR

Inspirován velký blog pro téměř turista Rozhodl jsem se zavést novou kategorii pohotovosti: “Literatury”. Budu v kruhu nebo diskutovat vznikající (ne tak často) vědecké publikace věnovaná práva dopravy (obě knihy a ve vědeckých časopisech). Někteří čtenáři tohoto seriálu by se mohlo zdát příliš teoretická, ale na rozdíl od vystoupení, názory dodané zástupci vědy mají často velký vliv na praxi. Tato skutečnost není často odkazoval se na soudy ve svých rozhodnutích, což má přímý dopad na odvětví dopravy,. Proto byste měli vědět, Jaké jsou nejnovější trendy v doktríně. Dnes, první položka v této kategorii, výkon zahraničních soudních rozhodnutí ve vztahu k Úmluvě CMR.

Úvodní poznámky

Doprava zákon je předmětem není často ukazují zveřejnění ve vědeckých časopisech. Dokonce více zřídka může splnit tyto dokumenty podle polských autorů v prestižních mezinárodních vědeckých časopisech věnujících se právem dopravy. S větším potěšením jsem si přečetl nedávný článek od Dr.. Pá. Krzysztof Wesolowski. “Na nejasné vztahy mezi CMR a evropské právo, pokud jde o soudní příslušnosti a výkonu cizích soudních rozhodnutí” (Nejasný vztah mezi CMR a evropské právo o příslušnosti a výkonu cizích soudních rozhodnutí) zveřejněn v tomto čísle 2/2011 Evropská dopravní právo. Článek se týká velmi důležité otázce výkonu cizích rozsudků vynesených ve věcech týkajících se Úmluvy CMR v rámci loňské rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (Polsko je stále běžně nazývá ETS).

Případ před nizozemským soudem

V případě sporů vyplývajících z provádění silniční dopravy na základě Úmluvy CMR, to není neobvyklé, že rozhodnutí vydané v jedné zemi, musí být vykonáno v jiném státě. Tam je otázka, na základě čeho může být rozhodnutí soudů v jednotlivých zemích jsou uznávána a vykonávána v jiném členském státě. Úmluva sama upravuje otázku v umění. 31 odstavec. 3 tváření, že rozsudky soudů v jednotlivých zemích po dokončení nezbytných formalit musí být vykonatelné v jiném členském státě, a formality nesmějí zahrnovat revizi případu. Problém je, že, že kromě Úmluvy CMR ve všech zemích Evropské unie, se ustanovení Regulace 44/2001 ve věcech příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, že pravidla, podle nichž může rozhodnutí vydané v jedné zemi EU uznáno a vykonáno v jiném státě EU. V jednom případě zkoumané nizozemského soudu (Rechtbank te Utrecht w sprawie TNT Express Nederland BV o AXA Insurance Ltd) byl pochybnosti o tom,, Jaký je vztah mezi EU a nařízení Úmluvy CMR. Nizozemský soud, protože si nebyl jistý,, a uznávajíce požadavek na výkon rozsudku německého soudu, má právo přezkoumat, zda německý soud příslušný k projednání věci. CMR Úmluva není jasné, o této otázce – neexistuje žádný explicitní ustanovení, To by znamenalo možnost, , ale i nedostatek jasného zákazu takové studie. Takový zákaz je založen na článku. 45 Nařízení č. 44/2001, ale nizozemský soud měl pochybnosti, nebo to může být k dispozici na žádost, protože podle článku. 71 regulace není v rozporu s ustanoveními této úmluvy, které členské státy jsou smluvními stranami, a které v určitých věcech.

Dotaz k Evropskému soudnímu dvoru a rozsudek Soudního dvora

Nejsou schopny samostatně řešit své pochybnosti, Nizozemský soud obrátil na Soudní dvůr s řadou otázek m.in. použitelnosti pro Úmluvy CMR nařízení č. 44/2001, a, zda Soudní dvůr má pravomoc vydat závazný výklad CMR. Tribunál rozsudek ze dne 04.05.2010 r. Případ č. C-533/08 odpovídali na otázky a řekl nizozemský soud, že zvláštní ustanovení Úmluvy jako např. Úmluvy CMR o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí se použije pouze v případě, že jsou velmi předvídatelné, usnadnění řádného výkonu spravedlnosti, aby nedošlo pokud možno riziko souběžných řízení a zajistit podmínky tak příznivé, jako nařízení č. 44/2001 volný pohyb soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v Unii. Krom toho Soudní dvůr zjistil,, že nemá žádnou pravomoc k výkladu Úmluvy CMR.

Věta byla poněkud překvapující, nejen proto, že Soudní dvůr obecně reagoval specificky na otázky, kromě jednoho týkající se možných interpretací Úmluvy CMR, ale také rozhodl v rozporu se Generální advokát. Mezitím, drtivá většina rozhodnutí Soudního dvora se shodují s doporučením generálního advokáta v rámci přípravy na konkrétní právní názor soudu na otázku, diagnóza. Z rozsudku je obtížné vyvozovat, nebo v případech, o podmínkách uznání úmluvy CMR soudních rozhodnutí z jiného kmene země EU z úmluvy či nařízení. To může být uzavřena, , které mohou fungovat pouze v případě, Úmluva, pokud by se ustanovení nařízení jsou liberálnější, pokud jde o uznávání rozsudků. To by vedlo k závěru,, že Soud rozhodne o uznání cizího rozhodnutí, nemá právo zkoumat, zda soud, , který vydal, aby měl pravomoc podle Úmluvy. Tak oni jsou tvarovány pro uznávání soudních rozhodnutí v nařízení, a uznávání soudních rozhodnutí v rámci Úmluvy ve světle výše uvedeného rozsudku nemůže být méně příznivé, než podle nařízení.

Kritický komentář

V uvedeném článku autor kritizuje rozsudek Soudního dvora. Na jedné straně upozorňuje na nejednoznačnost rozsudku – její skutečný obsah, můžete jen hádat, ale postrádal jasnou odpověď na otázky nizozemský soud. Na dalších tlaků, , že pokud rozhodnutí bylo třeba chápat tímto způsobem, že i ve věcech uznávání rozsudků vynesených na základě Úmluvy CMR, které jsou výslovně řešena v Úmluvě, by měla prozkoumat, zda se ustanovení nařízení by nemělo být použitelné v důsledku řady faktorů popsaných Soudem, Tento rozsudek by byl odklon od stávající judikatury, s důrazem na autonomii zvláštní úmluvy a představují, Nařízení č. 44/2001 lze ji uplatňovat jen v případech, které nejsou obsaženy v mezinárodních úmluvách, a ne v každém případě.

Osobně souhlasím s autorem, že Soudní dvůr není v tomto případě stojí příležitosti a vydal rozsudek, , který je složitější, než vysvětlit, co. Vzhledem k tomu, Soudní dvůr použil pojmy silně nespecifikované, což může způsobit značné praktické obtíže. Kritika údajné postavení soudu, že toto nařízení bude platit v každé situaci, také popsána v Úmluvě, kdyby jen to bude výhodné z hlediska toku rozhodnutí, Byl bych opatrný, I když chápu autorův názor, , které brání uplatňování Úmluvy.

Bez ohledu na osobní názory v jeho hlas by měl ocenit vynikající analýzu rozhodnutí soudu, zejména v souvislosti s jeho předchozích odsouzení. Jediným nedostatkem zboží je nadále špatný anglický překlad textu, které jsou velmi špatně čitelné, ale to nemění můj celkově kladné hodnocení publikace.

Na konci zvědavosti pro ty čtenáře, kdo přežil do konce textu 🙂 Příkladem je popsaný případ, být jisti, že deklarovaná hodnota zásilky o určitou hodnotu. Příčinou sporu byla ve skutečnosti ztráta počítačového vybavení vážení 12 kg a 50.000 Euro. Dopravce prohlásil zaplacení náhrady škody ve výši 99,96 SDR znamená pár stovek zlato. Naštěstí pro oběti soud nakonec našel chování dopravce za hrubou nedbalost a udělil plnou náhradu. Ne vždy úspěšně, však vykazují takové okolnosti, a to může být, že chybějící zboží, které jsou oprávněny přijímat jen zlomek její hodnoty.